Cesta nás vedla přes průsmyk Bavella. Jeli jsme tudy hned první den, ale to už byla noc a jediné, co jsme vnímali, byla nekonečná sekvence zatáček. Dnes za světla teprve vidíme tu nádheru místních horských štítů. Jedinou pihou na kráse je absence odstavných ploch podél cesty, aby se člověk mohl výhledy jaksepatří pokochat. Zjevně tu nedávno zavřeli všechny možnosti parkovat na krajnici a nahradili vše dvěma, třemi centrálními parkovišti. Jako nápad dobrý, ale jedu-li krajem v proměnlivém počasí, jako dnes, pak určitě nezastavím centrálně a nepůjdu pár kilometrů k výhledu na kopce, abych tam přišel zrovna, když jsou v mracích. Podobně dopadly i některé vodopády. Kráčet k němu kilometr je OK. Kráčet k němu tři kilometry kvůli manipulaci s parkovištěm je otrava. Přesto se nám na pár místech podařilo místní nádheru nafotit.
Pak už sjíždíme dolů. Na mapě máme ještě jeden koupací bod v horské bystřině. Tedy spíš v podhorské zpomalené řece. Brali jsme to místo jako náhradní možnost, ale předčilo všechna naše očekávání. Písečná plážička, žulové skalky a především ta nejprůzračnější voda, jakou jsme kdy v životě viděli. Koupací Nirvána...! Zatímco já už se nořil, Yveta skočila do auta pro brejličky. Čekal jsem na ni na mělčině a došlo mi, že voda, ač z horské bystřiny, je nečekaně teplá.
Žádné komentáře:
Okomentovat