Zhasínám a usínám. Už jsem v limbu, když Yveta najednou hystericky vykřikne - "něco mě kouslo...!". To je povyku kvůli komárovi. Navíc je to přece větší typ, co nekouše. Zvedám se. "Něco tady je...!", křičí Yveta. No ano, komár a větší typ, to přece všichni víme. "Něco mě kouslo do nosu" - ach, to snad není až tak důležité, na kterém místě si ten komár sednul, nebo ne...?!?
S povzdechem se zvednu z postele, abych zahnal létajícího netvora a mohl se vrátit k poklidnému klimbání. Zvednu se a ještě v šeru zahlédnu mezi dveřmi hlavu se špičatýma ušima. Snad menší pes, snad ještě menší vlk, možná liška. Kočka to nebyla. Leda snad nějaký korsický endemit s ušima jako liška nebo pes. Vlezlo to dovnitř dokořán otevřenými francouzskými dveřmi, co máme hned vedle postele, a jalo se to prozkoumávat Yvety nosík. A skutečně na něm měla malý škrábanec. Následovalo dezinfikování a uklidňování.
Myslím, že z divoké příhody plyne hned několik ponaučení:
- Francouzské dveře není radno nechávat v divočině přes noc otevřené.
- Nos je lepší nikam nestrkat.
- Vlk není komár a to ani pokud myslíme komára většího typu.
- Vlk, který píská, nekouše. Tenhle nepískal...
Žádné komentáře:
Okomentovat