Moby Lines

Přespání v Livornu nic moc, ale bylo blízko trajektu. Ještě večer cestou z hospůdky jsme šli obhlédnout, jak že se na tu místní přístavní lopatu sedá. Nebylo úplně jasné, kde je vchod. Přístav Livorno je skoro větší, než město samotné. Několikrát jsme se zeptali kolemjdoucích, ale ti zjevně spíš navštěvovali místní bary, než trajekt na Korsiku. Ve finále jsem poblíž domnělého vchodu zahlédl nějakou ženštinu vystupovat z auta. Mířím k ní a ona míří ke mně. Skoro současně se oba ptáme "mohl bych mít otázku?". Já chtěl vědět vchod, ona parkování. Ani jeden jsme nevěděli, ale vzájemně si odpověděli. 

Ráno jdeme naostro. Vchod byl vchodem, potud dobrý. Jenže pak následovalo neuvěřitelné kličkování po ploše přístavu, asi 5x jsme se raději ptali různých přístavních dělníků. Celý prostor je rozdělen ploty a přestože jsme náš cíl viděli, nebylo moc jasné, kudy k němu dokličkovat. Vše je zjevně zařízeno na auta, která jsou naváděna velkým obchvatem a na chudáky lůzry pěšáky se moc nemyslí. V plotech jsou sice únikové brány, ale k úniku od trajektu, nikoliv k němu. 

Třičtvrtě hodiny jsme kličkovali, až jsme konečně dorazili po třech kontrolách jízdenek a pasů k hovadu s nápisem Moby Lines. Kilometr a půl drkotání se třemi kufry na kolečkách do místa, které bylo od ubytování vzduchem přesně 300 metrů.