Cestou bylo jen pár krátkých zastávek. Ony dvě keše, nákup potravin a kostel v horách. Připletl se nám do cesty náhodou a jsme za ten osud moc vděčni. Něco tak nádherného se jen tak nevidí. Kostel je postaven z místního temně zeleného kamene v kombinaci s bílým. Strakatost zvenčí se opakuje i uvnitř. Navíc zde hrála duchovní hudba a interiér byl decentně nasvětlen. "Genius loci jako prase" vydechl jsem při odchodu a trefnější popis mne nenapadá ani s odstupem doby.
Na Korsice už jsme jednou v širém dávnověku byli. Jenže šlo o organizovaný zájezd s autokarem a tak sice nebyla nouze o historky s hnědými podšálky, Karlem a Karlem a zájezdovými úchyly, ale svoboda v navštěvování míst byla velmi omezená. I tak ale na nás tehdy dýchla neopakovatelná atmosféra ostrova. A podobné dojmy si letos hodláme podstatně prohloubit.
čtvrtek 21. září 2023
300 km serpentin
Cesta od trajektu nebyla zrovna přímá. Jednak jsme strhli volant na druhou stranu ostrova, druhak místní silničky rovné nejsou. Ani rovné být nemohou. Kopeček střídá údolí, údolí střídá kopeček. Žádné mosty a tunely. Vše se poctivě klikatí. Tím klikatým způsobem jízdy jsme nakonec strávili celé odpoledne a večer a po 6 hodinách a skoro 300 kilometrech usilovného kličkování konečně dorazili k ubytování.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat